1Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. 2Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě. 3Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne. 4Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou. 5Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul. 6Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé. 7Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách. 8Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše. 9Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou. 10Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji, 11Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. 12Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. 13Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. 14Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. 15Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 16Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 17Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 18Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 19Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 20Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 21Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 22Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 23Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 24Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 25Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 26I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 27Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 28Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]