1Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, 2a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval - vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. 3Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem 4a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, 5ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. 6Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. 7Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. 8Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. 9Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží. 10Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval - nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou. 11Ať už tedy já, nebo oni - tak zvěstujeme a tak jste uvěřili. 12Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání? 13Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. 14A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, 15a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. 16Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. 17Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, 18a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. 19Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! 20Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. 21A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: 22jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. 23Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho. 24Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci. 25Musí totiž kralovat, 'dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy'. 26Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt, 27vždyť 'pod nohy jeho podřídil všecko'. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil. 28Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem. 29Jaký by jinak mělo smysl to, že se někteří dávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstanou, proč se za ně dávají křtít? 30A proč i my se v každou hodinu vydáváme v nebezpečí? 31Den ze dne hledím smrti do tváře - ujišťuji vás o tom, bratří, při všem, co pro mne znamenáte, v Kristu Ježíši, našem Pánu! 32Jestliže jsem v Efezu podstoupil zápas se šelmami jen z lidských pohnutek, co mi to prospěje? Jestliže mrtví nevstanou, pak 'jezme a pijme, neboť zítra zemřeme'. 33Neklamte se: 'špatná společnost kazí dobré mravy'. 34Vystřízlivějte, jak se sluší, a nehřešte. Někteří nemají ani ponětí o Bohu. Říkám to k vašemu zahanbení! 35Ale někdo snad řekne: "Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?" 36Jaká pošetilost! To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře. 37A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nýbrž holé zrno, ať už pšenice nebo nějaké jiné rostliny. 38Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, každému semeni jeho zvláštní tělo. 39Není jedno tělo jako druhé, nýbrž jiné tělo mají lidé, jiné zvířata, jiné ptáci, jiné ryby. 40A jsou tělesa nebeská a tělesa pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských. 41Jiná je záře slunce a jiná měsíce, a ještě jiná je záře hvězd, neboť hvězda od hvězdy se liší září. 42Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné. 43Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci. 44Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní. 45Jak je psáno: 'První člověk Adam se stal duší živou' - poslední Adam je však Duchem oživujícím. 46Nejprve tedy není tělo duchovní, nýbrž přirozené, pak teprve duchovní. 47První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe. 48Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví i ostatní v nebesích. 49A jako jsme nesli po dobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského. 50Chci říci to, bratří, že člověk, jak je, nemůže mít podíl na království Božím a pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném. 51Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, 52naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. 53Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. 54A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: 'Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! 55Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?' 56Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona. 57Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista! 58A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.