1Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození. 2Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování, neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci. 3Lepší je hoře než smích, neboť zachmuřelá tvář prospívá srdci. 4Srdce moudrých je v domě truchlení, ale srdce hlupáků v domě radovánek. 5Lépe je slyšet důtku od moudrého než poslouchat opěvování od hlupáků, 6neboť jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka. I to je pomíjivost. 7Útlak i z moudrého udělá ztřeštěnce a dar ničí srdce. 8Lepší je zakončení věci než její počátek, lepší je trpělivost nežli povýšenost. 9Nepropukej v náhlé hořekování, neboť hořekování si hoví v klíně hlupáků. 10Neříkej: "Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto?" To není moudré, ptáš-li se na to. 11Dobrá je moudrost, jakož i dědictví, užitečná těm, kdo vidí slunce; 12být ve stínu moudrosti je jako být ve stínu peněz, avšak užitečnější je poznat moudrost: ta zachovává život tomu, kdo ji má. 13Pohleď na Boží dílo! Kdo může narovnat, co on zkřivil? 14V den dobrý užívej dobra a v den zlý si uvědom, že ten i onen učinil Bůh proto, aby se člověk nedozvěděl, co bude po něm. 15To všechno jsem viděl ve dnech své pomíjivosti: Spravedlivý hyne i při své spravedlnosti a svévolník dlouho žije i při své zlobě. 16Nebuď příliš spravedlivý ani nadmíru moudrý; proč by ses měl zničit? 17Nebuď příliš svévolný a nebuď jako pomatenec; proč bys umíral, než vyprší tvůj čas? 18Bude dobře, když se tohoto přidržíš a ono nespustíš ze zřetele; vždyť kdo se bojí Boha, ujde obojímu. 19Moudrost dává moudrému více síly, než jakou má deset mocných v městě. 20Není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil. 21Nevšímej si všech řečí, které se vedou, abys neuslyšel, jak tě zlehčuje tvůj otrok. 22Sám v srdci víš, žes i ty častokrát zlehčoval druhé. 23To všechno jsem chtěl vyzkoušet moudrostí; řekl jsem si: Budu moudrý. Ale moudrost se ode mne vzdalovala. 24Daleko je to, co se stalo, hluboko, přehluboko; kdo to nalezne? 25Zaměřil jsem se cele na to, abych poznal a prozkoumal a vyhledal moudrost a smysl všeho, abych poznal i hloupou svévoli a ztřeštěnou pomatenost. 26A přicházím na to, že trpčí než smrt je žena, je-li léčkou, je-li její srdce síť a ruce pouta. Kdo je Bohu milý, unikne jí, hříšník jí však bude lapen. 27Hleď, na to jsem přišel, řekl Kazatel, když jsem porovnával jedno s druhým, abych se dopídil smyslu, 28jejž jsem stále hledal a nenalézal: Mezi tisíci jsem našel jednoho člověka, ale ženu jsem mezi těmi všemi nenalezl. 29Hleď, jenom na to jsem přišel, že Bůh sice učinil člověka přímého, ten však vyhledává samé smyšlenky.