1Každý velekněz, vybraný z lidí, bývá ustanoven jako zástupce lidí před Bohem, aby přinášel dary i oběti za hříchy. 2Má mít soucit s těmi, kdo chybují a bloudí, protože sám také podléhá slabosti. 3A proto je povinen přinášet oběti za hřích nejenom za lid, ale i sám za sebe. 4Hodnost velekněze si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž povolává ho Bůh jako kdysi Árona. 5Tak ani Kristus si nepřisvojil slávu velekněze sám, ale dal mu ji ten, který řekl: 'Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.' 6A na jiném místě říká: 'Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.' 7Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel. 8Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, 9tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy, 10když ho Bůh prohlásil veleknězem podle řádu Melchisedechova. 11O tom by bylo mnoho co mluvit, ale je těžké vám to vyložit, protože nejste ochotni slyšet. 12Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm. 13Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně. 14Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného.