1Slyšte slovo Hospodinovo, synové izraelští! Hospodin vede při s obyvateli země, protože není věrnost ani milosrdenství ani poznání Boha v zemi. 2Kletby a přetvářka, vraždy a krádeže a cizoložství se rozmohly, krveprolití stíhá prolitou krev. 3Proto země truchlí, chřadnou všichni její obyvatelé, polní zvěř a nebeské ptactvo; hynou i mořské ryby. 4Nikdo se nepři, nechtěj druhého kárat! Tvůj lid, kněže, jako by chtěl vést při, 5ale upadneš za dne, a za noci upadne s tebou prorok; zahladím i tvou matku. 6Můj lid zajde, protože odmítá poznání. Ty jsi zavrhl poznání a já zavrhnu tebe; nebudeš mým knězem. Zapoměls na zákon svého Boha; i já zapomenu na tvé syny. 7Čím je jich víc, tím více proti mně hřeší; já jejich váženost zlehčím. 8Krmí se obětmi mého lidu za hřích, přiklánějí se k jeho nepravostem. 9Proto dojde jak na lid, tak na kněze. Ztrestám ho za jeho cesty, za jeho skutky mu odplatím. 10Budou jíst, a nenasytí se, budou smilnit, a nerozmohou se, protože opustili Hospodina 11a hleděli si smilstva, vínem a moštem omamují srdce. 12Můj lid se doptává svého dřeva, jeho hůlka mu předpovídá; tak jej zavádí duch smilstva. Smilstvím se odvrací od svého Boha. 13Obětují na vrcholcích hor, na pahorcích pálí kadidlo, pod dubem a topolem a kdejakým posvátným stromem, protože jejich stín je příjemný. Proto vaše dcery smilní, vaše snachy cizoloží. 14Ale nepotrestám za smilstvo jen vaše dcery, za cizoložství vaše snachy. Vždyť sami kněží se spolčují s nevěstkami, s kněžkami obětují! Je to lid nerozumný, padne. 15Jestli smilníš ty, Izraeli, ať se neproviňuje Juda. Nevcházejte do Gilgálu, neputujte do Bét-ávenu, nepřísahejte: "Jakože živ je Hospodin!" 16Izrael je umíněný jako umíněná kráva. Má je teď Hospodin pást volně jako beránka? 17Spolčencem modlářských stvůr se stal Efrajim, nech ho být. 18Propadl modlářským pitkám, smilní a smilní, jsou posedlí hanebnou láskou, ta je jim štítem. 19Bude jim úzko, vítr je zachvátí svými perutěmi, za svoje oběti se budou stydět.