1Hle, král bude kralovat spravedlivě a velmožové budou vládnout podle práva. 2Každý z nich bude jako skrýše před větrem a úkryt před průtrží mračen, jak tekoucí vody ve vyprahlém kraji, jako stín mohutné skály v žíznivé zemi. 3Oči těch, kdo vidí, se neodvrátí, uši těch, kdo slyší, budou pozorně naslouchat. 4Srdce nerozumných nabude poznání, jazyk koktavých bude hovořit hbitě a jasně. 5Bloud už nebude zván šlechetný, potměšilci nebude se říkat velkomyslný. 6Vždyť bloud mluví bludy a jeho srdce páchá ničemnosti, dopouští se rouhání a scestně mluví proti Hospodinu. Hladovou duši nechává lačnou a žíznícímu neposkytne nápoj. 7Zbraně potměšilcovy jsou zhoubné, jen k mrzkostem radí, chce zničit utištěné klamnými slovy, když se ubožák dovolává práva. 8Šlechetný však dává ušlechtilé rady a v ušlechtilém jednání setrvává. 9Ženy sebejisté, vzhůru, slyšte můj hlas! Bezstarostné dcery, popřejte mému výroku sluchu! 10Do roka a do dne se budete chvět, vy bezstarostné, neboť je konec s vinobraním, sklizeň se nedostaví. 11Děste se, vy sebejisté, chvějte se, vy bezstarostné, vysvlečte se, obnažte se, bedra si žínicí přepásejte. 12Bijí se v prsa, naříkají pro skvělá pole, pro úrodný vinný kmen, 13pro roli mého lidu, jež vydává trní a bodláčí, ano i pro domy plné veselí v rozjařeném městě. 14Neboť palác zchátrá, hluk města ustane. Návrší se strážnou věží budou navěky jeskyněmi, budou obveselením divokých oslů a pastvinou stád. 15Až bude na nás vylit z výše duch, poušť se stane sadem a sad bude mít cenu lesa. 16I na poušti bude přebývat právo a v sadu se usídlí spravedlnost. 17Spravedlnost vytvoří pokoj, spravedlnost zajistí klid a bezpečí navěky. 18Můj lid bude sídlit na nivách pokoje, v bezpečných příbytcích, v klidných místech odpočinku, 19i kdyby na les spadlo krupobití a město bylo srovnáno se zemí. 20Blaze vám, kteří budete osévat zemi všude zavlažovanou a necháte volně běhat býka a osla.