1Jakub, služebník Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti pokolením v diaspoře. 2Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. 3Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. 4A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků. 5Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána. 6Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. 7Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane; 8je to muž rozpolcený, nestálý ve všem, co činí. 9Bratr v nízkém postavení ať s chloubou myslí na své vyvýšení 10a bohatý ať myslí na své ponížení - vždyť pomine jako květ trávy: 11vzejde slunce a svým žárem spálí trávu, květ opadne a jeho krása zajde. Tak i boháč se vším svým shonem vezme za své. 12Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. 13Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. 14Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí. 15Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt. 16Neklamte sami sebe, milovaní bratří! 17'Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování' je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. 18Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření. 19Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; 20vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. 21A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. 22Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe! 23Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; 24podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá. 25Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky. 26Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná. 27Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.