1Hle, to všechno spatřilo mé oko, mé ucho to vyslechlo, rozumím tomu. 2Co víte vy, to vím také, nejsem zpozdilejší než vy. 3Ano, budu mluvit se Všemocným, obhájit se chci před Bohem. 4Ale vy jste šiřitelé klamu, lékaři k ničemu, vy všichni. 5Kéž byste konečně zmlkli, bylo by to od vás moudré. 6Slyšte, jak se budu hájit, důvody mých rtů sledujte s pozorností. 7To v zájmu Boha mluvíte podlost, mluvíte lest kvůli němu? 8Chcete se zastávat Boha nebo vést spor místo něho? 9Bude-li vás zkoumat, dopadnete dobře? Či ho chcete obloudit, jako lze obloudit člověka? 10Tvrdě vás potrestá, budete-li jednat pokoutně a stranit. 11Což vás neohromí jeho vznešenost, nepadne na vás strach z něho? 12Vaše připomínky jsou pořekadla z popela, čím se oháníte, je pouhá hlína. 13Zmlkněte přede mnou, ať mohu mluvit, pak ať se přese mne přežene cokoli. 14Chci nasadit svou kůži, dát svůj život v sázku. 15I kdyby mě zabil a já už neměl co očekávat, přece bych chtěl před ním obhájit své cesty. 16Vždyť on je má spása. Rouhač k němu nemá přístup. 17Slyšte, slyšte mou řeč, dopřejte sluchu tomu, co vám sdělím. 18Hleďte, předkládám svou při, vím, že budu uznán spravedlivým. 19Kdo chce se mnou vésti spor? Budu-li mlčet, zhynu. 20Jen dvojí mi, Bože, nečiň, a nebudu se před tebou skrývat: 21Vzdal ode mne svoji ruku a strach z tebe ať mě nepřepadá. 22Zavolej, a já se ozvu, nebo budu mluvit já, a odpovíš mi. 23Kolik je mých nepravostí a mých hříchů? Dej mi poznat mou nevěrnost a hřích. 24Proč skrýváš svou tvář a pokladáš mě za svého nepřítele? 25Chceš postrašit odvátý list, honit suché stéblo? 26Věru, znamenáš si na mě trpké věci, přičítáš mi nepravosti mého mládí, 27svíráš do klády mé nohy, dáváš pozor na všechny mé stezky, zanášíš si každou šlápotu mých nohou. 28Člověk se rozpadá jako něco zetlelého, jako přikrývka rozežraná moly.