1Na to navázal Elífaz Témanský slovy: 2"Může moudrý člověk hlásat tak naduté vědomosti, naplnit si břicho větrem od východu? 3Obhajovat se slovem, jež k ničemu není, řečmi, které neprospějí? 4Ty sám porušuješ bázeň Boží, rozjímat před Bohem znemožňuješ. 5Tvá ústa jsou zajedno s tvou nepravostí, jazyk chytrácký jsi zvolil. 6Ne já, nýbrž tvá ústa tě usvědčují ze svévole, tvoje rty vypovídají proti tobě. 7Jsi snad zrozen jako první z lidí, přišels na svět dříve než pahorky? 8Vyslechls důvěrný rozhovor Boží, že strhuješ jen na sebe moudrost? 9Co víš, abychom to nevěděli, čemu rozumíš, a nám to není známé? 10Šedivý i kmet jsou mezi námi, věkem ctihodnější než tvůj otec. 11Boží útěchy jsou tobě málo, když láskyplně s tebou mluví? 12Co tě připravuje o rozum? Proč blýskáš očima? 13Svým duchem se stavíš proti Bohu, vypouštíš z úst nehorázná slova. 14Co je člověk? Je snad bez poskvrny? Což může být spravedlivý, kdo se zrodil z ženy? 15Hle, on ani na své svaté nedá a nebesa nejsou v jeho očích bez poskvrny, 16což teprve ohavný a zvrhlý člověk, který pije podlost jako vodu? 17Poslouchej mě, co ti sdělím. Budu ti vyprávět, co jsem uzřel, 18co hlásali moudří, co jim netajili jejich otcové, 19ti, jimž jediným byla dána země, takže cizák mezi nimi nepřecházel: 20Svévolník se úzkostlivě chvěje po všechny dny, hrůzovládci počet jeho let je ukryt. 21Jeho uši slyší zvuk strašlivých zvěstí, v čas pokoje přijde na něj zhoubce. 22Nevěří, že by se z temnot vrátil - je vyhlédnut pro meč. 23Poplašeně bloudí, že není chléb, ví, že je mu připraven den temnot. 24Soužení a úzkosti ho přepadají, dotírají na něho jako král k útoku připravený, 25neboť vztáhl ruku proti Bohu, počínal si vyzývavě proti Všemocnému, 26rozběhl se proti němu se skloněnou šíjí, pod hustým krunýřem svých štítů. 27Svoji tvář zahalil tukem, ztučněl na slabinách. 28Usadil se ve zničených městech, v neobývatelných domech, hrozících zřícením. 29Nezůstane bohatý a jeho statek neobstojí, jeho majetek se na zemi nerozmůže. 30Nevyjde z temnot, jeho výhonek sežehne plamen; sám zajde dechem svých úst. 31Ač nevěří v šalebnost, bude jí zaveden, výměnou sklidí zase jen faleš. 32Než vyprší jeho den, plné odměny se dočká, jeho ratolest se nebude zelenat, 33bude jako vinná réva, když shazuje nedozrálé hrozny, nebo jak oliva shazující květy. 34Spolek rouhačů zůstane neplodný, oheň zhltá stany úplatkářů; 35plodí trápení a rodí ničemnosti, jejich lůno připravuje lest."