1Na to navázal Bildad Šúchský slovy: 2"Jak dlouho ještě povedete tyhle řeči? Rozvažte to a pak budem mluvit. 3Proč jsme ceněni jak dobytek, jsme snad nečistí ve vašich očích? 4Ty, který sám sebe v hněvu rozsápáváš, kvůli tobě má být opuštěna země, má se skála přemístit ze svého místa? 5Avšak světlo svévolníka zhasne, plamen jeho ohně nezazáří, 6světlo v jeho stanu ztemní, zhasne nad ním jeho kahan. 7Těsno bude jeho rázným krokům, vlastní plány přivedou ho k pádu, 8nohama se zaplete do sítě, prochází se po pletivu nad pastí, 9za patu se chytí do osidla, zadrhne se kolem něho smyčka. 10Na zemi je ukryt na něj provaz, nástraha na něho na pěšině. 11Ze všech stran ho přepadají hrůzy, ženou se mu v patách. 12Ať vychrtne jeho síla, bědy ať mu připraví pád! 13Ať po kusech sžírá jeho kůži, ať mu Kníže smrti pozře údy. 14Vytržen z bezpečí svého stanu musí kráčet v náruč Krále hrůzy. 15V jeho stanu se zabydlí, co mu nepatřilo, po jeho příbytku bude roztroušena síra. 16Zdola mu uschnou kořeny a svrchu mu uvadnou větve. 17Jeho památka vymizí ze země, nezůstane po něm nikde jméno. 18Vyženou ho ze světla do temnot, zapudí ho pryč ze světa. 19Nezůstane mu nástupce a následník v jeho lidu, z místa, kde pobývá, nikdo nevyvázne. 20Nad jeho dnem strnou děsem na západě, na východě se jich zmocní hrůza. 21Tak to dopadne s příbytky bídáků, s místem, kde neznali Boha."