1Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto: 2"Jakože živ je Bůh, on upírá mi právo, Všemocný naplnil hořkostí mou duši. 3Ale dokud budu dýchat, dokud Boží dech bude v mých chřípích, 4mé rty nevysloví podlost a můj jazyk nebude hovořit lstivě. 5Jsem dalek toho prohlásit vás za spravedlivé, dokud nezhynu, své bezúhonnosti se nevzdám, 6setrvám ve spravedlnosti a neochabnu, srdce nebude mě hanět za žádný můj den. 7Můj nepřítel však ať je na tom jako svévolník, a ten, kdo proti mně povstává, jako bídák. 8Jakou naději na zisk má rouhač, vezme-li mu Bůh život? 9Bude Bůh poslouchat jeho křik, až bude v tísni? 10Najde blaho ve Všemocném, bude přivolávat Boha v každém čase? 11Chci vás poučit o Boží moci, netajit, jak tomu je s Všemocným. 12Hle, sami jste to všichni uzřeli, proč se tedy oddáváte přeludům? 13Toto je před Bohem úděl člověka svévolného, dědictví ukrutníků, jež dostanou od Všemocného: 14Rozmnoží-li se jejich synové, přijde na ně meč, jejich potomci se nenasytí chlebem; 15ty co vyváznou, ty pohřbí smrt, jejich vdovy nebudou je oplakávat. 16Kdyby někdo nakupil stříbra jak prachu a navršil oděvů jak hlíny, 17co navrší, to oblékne spravedlivý a stříbro připadne nevinnému. 18Svůj dům postavil jako mol, jako chatrč, kterou si udělal hlídač. 19Boháč ulehne a už se nesebere, než rozevře oči, nebude tu. 20Hrůzy ho dostihnou jako příval vod, vichřice ho zachvátí v noci, 21odnese ho východní vítr a bude pryč, vichr jej odvane z jeho místa. 22Tím ho Bůh postihne nelítostně, před jeho rukou bude marně prchat. 23Budou nad ním tleskat rukama a ušklíbnou se nad místem, kde býval."