1Na to navázal Elíhú slovy: 2"Vy moudří, slyšte mé řeči, vy vědoucí, naslouchejte mi. 3Ucho přece přezkušuje řeči, patro vychutnává pokrm. 4Volme si, co je právo, ať zvíme mezi sebou, co je dobré. 5Jób řekl: »Jsem spravedlivý, a Bůh upírá mi právo. 6Mám lhát? Proti svému právu mluvit? Zasáhl mě zkázonosný šíp, avšak ne pro přestoupení.« 7Který muž je jako Jób? Prý pije výsměch jako vodu, 8spolčuje se s pachateli ničemností, obcuje se svévolnými lidmi; 9řekl: »Muži není k ničemu mít zalíbení v Bohu.« 10Proto mě slyšte, rozumní mužové: Daleko je Bůh od svévole, Všemocný od bezpráví. 11Podle toho, co člověk udělá, odplatí jemu, s každým nakládá podle jeho stezky. 12Opravdu, Bůh nejedná svévolně, Všemocný právo nepokřiví. 13Kdo mu dal pod dohled zemi a kdo před něho položil celý svět? 14Kdyby měl na mysli jenom sebe a svého ducha i dech k sobě zpět stáhl, 15tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo, člověk by se obrátil v prach. 16Máš-li tedy rozum, poslyš toto, dopřej sluchu tomu, co říkám. 17Což může panovat ten, kdo nenávidí právo? Nebo Úctyhodného, jenž je spravedlivý, prohlásíš za svévolníka? 18Je snad možno říci králi: »Ty ničemo« nebo urozeným: »Svévolníku«? 19Bůh nestraní velmožům, nedá přednost váženému před nuzákem, protože všichni jsou dílem jeho rukou. 20Umírají v okamžení, třeba o půlnoci. Lid se zachvěje, když odcházejí; i vznešený je odvolán, aniž kdo hne rukou. 21Na cesty každého jsou upřeny jeho oči, on každý krok vidí. 22Není temnoty ani šera smrti, kde by se mohli skrýt pachatelé ničemností. 23Na nikoho nevkládá nic navíc, že by se musel s Bohem soudit. 24Ctihodné bije, nemusí nic vyšetřovat, jiné staví na ta místa; 25je obeznámen s jejich dílem, podvrátí je za noc a jsou rozdrceni. 26Potrestá je jako svévolníky, každý na to bude hledět, 27za to, že se odchýlili pryč od něho a neměli uznání pro žádnou jeho cestu, 28takže se až k němu donesl křik nuzných a slyšel křik utištěných. 29Když zůstane klidný, kdo ho smí prohlásit za svévolníka? Když skrývá tvář, kdo ho může spatřit? A přece bdí nad pronárody i jednotlivci, 30aby nekraloval člověk - rouhač a nestal se svůdcem lidu. 31Sluší se doznat Bohu: »Snáším svůj trest, nebudu už pohoršlivě jednat. 32Poučuj mě o tom, na co nestačí můj pohled. Spáchal-li jsem podlost, už tak neučiním.« 33Má snad odplácet dle tvého, když ty jeho názor za nic nemáš? Ty bys to měl rozhodnout, ne já. Pověz, co víš! 34Rozumní mužové mi přisvědčí a moudrý muž mi bude naslouchat: 35»Jób nemluví uváženě, jeho slova nejsou prozíravá. 36Je třeba jednou provždy Jóba přezkoušet, protože odpovídá jako mužové propadlí ničemnostem. 37Vždyť ke svému hříchu přidává nevěrnost, mezi námi si výsměšně tleská a má mnoho řečí proti Bohu.«"