1Elíhú dále pokračoval slovy: 2"Měj se mnou trochu trpělivosti a sdělím ti, že ještě mám o Bohu co říci. 3Začnu se svým věděním zdaleka a přiznám svému Učiniteli spravedlnost, 4neboť opravdu má slova nejsou klam; před tebou je člověk dokonalých vědomostí. 5Hle, Bůh je úctyhodný, nezavrhne bez příčiny, je úctyhodný silou i srdcem. 6Nenechá naživu svévolníka, ale utištěným dopomůže k právu. 7Od spravedlivého neodvrací zrak; s králi je na trůn dosazuje navždy a jsou vyvýšeni. 8Jsou-li však spoutáni řetězy, chyceni do provazů utrpení, 9oznamuje jim, čeho se dopustili, že se rozbujela jejich přestoupení, 10otvírá jim ucho pro napomenutí a vyzývá je, aby se odvrátili do ničemností. 11Poslechnou-li, budou-li mu sloužit, dokončí své dny v pohodě a v rozkoších svá léta. 12Neposlechnou-li, sejdou hubící střelou a zahynou pro svou nerozvážnost. 13Kdo jsou rouhavého srdce, přispívají k hněvu, nevolají o pomoc, ani když je spoutá. 14Proto zemře jejich duše v mládí a jejich život skončí se zasvěcenci smilstva. 15Utištěného zachrání skrze jeho utrpení, otevře mu ucho skrze útlak. 16To on tě odládá z jícnu soužení; abys měl kolem volný prostor, bez stísněnosti, a poklidný stůl plný tučnosti. 17Chceš-li se svévolně přít, pře tě přivede před soud. 18Ať tě rozhořčení nezláká k tleskání a velké výkupné ať tě nesvede z cesty. 19Vytrhne tě volání o pomoc, když se soužíš a napínáš všechnu svou sílu? 20Nedychti po noci, která odvede národy z jejich míst. 21Bedlivě dbej, aby ses neobracel k ničemnosti a nevolil ji raději než utrpení. 22Hle, jak nedostupný je Bůh ve své síle! Kdo je učitel podobný jemu? 23Kdo smí dohlížet na jeho cestu? Kdo smí říci: »Jednáš podle«? 24Pamatuj, že máš vyvyšovat jeho dílo, jež lidé opěvují. 25Všichni lidé je vyhlížejí, avšak člověk přihlíží jen zdáli. 26Hle, Bůh je vyvýšený, nad naše poznání, počet jeho let je nevyzpytatelný. 27Přitahuje vodní kapky, padají jako déšť a v jeho záplavu se mění, 28když se z mračen valí proudy a hojně skrápějí člověka. 29Rozumí někdo rozprostření mraků, hromobití v jeho stánku? 30Hle, nad tím rozprostírá světlo a přikrývá kořeny moře. 31Povede při s lidmi ten, jenž dává hojný pokrm. 32Dlaněmi se chápe světla blesků, přikazuje jim zasáhnout útočníka. 33Ohlašuje ho jeho hromový hlahol, dokonce i stádo ohlašuje jeho příchod.