1Jen si volej, odpoví ti někdo? Na koho ze svatých se obrátíš? 2Pošetilce zabíjí vztek, žárlivost usmrcuje prostoduché. 3Viděl jsem, jak pošetilec zakořenil, vím však, že jeho příbytek propadne zatracení, 4Jeho synům záchrana se vzdálí, v bráně budou zdeptáni, nevysvobodí je nikdo. 5Hladový sní jeho sklizeň, i z trní si ji vezme, žíznivý po jeho majetku baží. 6Ničemnost přec nevzchází z prachu, trápení neklíčí z půdy, 7Člověk je však zrozen pro trápení a jiskry, aby létaly vzhůru. 8Spíše bych se dotazoval Boha, svoji záležitost předložil bych Bohu, 9který dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy: 10Dává mi déšť, polím sesílá vláhu, 11ponížené staví na vysoké místo, zarmoucení docházejí spásy; 12chytrákům však hatí plány, aby jejich ruce neprovedly to, čeho jsou schopni; 13moudré jejich chytrostí dovede lapit, takže záměr potměšilců nadobro se zvrtne: 14ve dne s temnotou se střetávají, v pravé poledne tápou jak v noci; 15ubožáka od meče zachraňuje, z jejich úst a z jejich pevné ruky; 16a tak nuzný má naději, ale podlost musí zavřít ústa. 17Věru, blaze člověku, jehož Bůh trestá; kázeň Všemocného neodmítej. 18On působí bolest, ale též obváže rány, co rozdrtí, vyléčí svou rukou. 19Z šesti soužení tě vysvobodí, v sedmi nezasáhne tě nic zlého, 20vykoupí tě ze smrti v čas hladu a za války z moci meče, 21před bičem jazyka budeš ukryt, nebudeš se bát, až přijde zhouba, 22vysměješ se zhoubě, hladomoru; a neboj se zemské zvěře, 23vždyť budeš mít smlouvu s kamením na poli a polní zvěř bude žít pokojně s tebou, 24shledáš, že je pokoj ve tvém stanu, dohlédneš-li na svůj příbytek, neshledáš hříchu, 25shledáš, že tvé potomstvo je četné, tvoji potomci že jsou jak bylina země, 26do hrobu sestoupíš ve zralosti, jako se sváží požaté obilí ve svůj čas. 27Hle, toto jsme vyzpytovali, tak je tomu. Poslechni a sám to poznáš."