1Na to navázal Bildad Šúchský slovy: 2"Chceš takhle rozprávět ještě dlouho? Slova tvých úst jsou jako prudký vítr. 3Což Bůh křiví právo, Všemocný snad překrucuje spravedlnost? 4Jestliže tví synové se proti němu prohřešili, vydal jsi v moc jejich nevěrnosti. 5Budeš-li však za úsvitu hledat Boha a o milost prosit Všemocného, 6budeš-li ryzí a přímý, jistě bude nad tebou bdít a obnoví tvůj příbytek pro tvou spravedlnost. 7Pakli toho, cos měl prve, bylo málo, převelice vzroste, co budeš mít potom. 8Jen se zeptej předešlého pokolení, a co vyzkoumali jejich otcové, buď hotov slyšet. 9Jsme tu jenom od včerejška, nic jsme nepoznali, naše dny jsou na zemi jen stínem. 10Oni tě však poučí, řeknou ti všichno, a ze svého srdce pronesou řeč. 11Cožpak roste rákos, kde není bažina? Může bez vody vzrůst sítí? 12Ještě raší, posekat je nelze, a schne dříve než ostatní tráva. 13Tak je tomu se stezkami všech, kteří na Boha zapomněli, naděje rouhače přijde vniveč; 14ve své důvěřivé jistotě se zklame, jeho doufání - toť pavučina. 15Opře se o svůj dům, ale ten neobstojí, podrží se ho, on však nebude stát. 16Na slunci je plný mízy, jeho výhonek přerůstá ze zahrady, 17jeho kořeny se proplétají kamennými valy, lze jej vidět i v kamenných domech. 18Je-li však vyhlazen ze svého místa, ono se ho zřekne: »Nikdy jsem tě nevidělo.« 19Hle, takové jsou radosti jeho cesty; z jeho prachu vyraší hned jiný. 20Ovšem, bezúhonného Bůh nezavrhne ani ruku zlovolníků neposílí. 21Jistě naplní tvá ústa smíchem a hlaholem tvé rty. 22Kdo tě nenávidí, budou oblečeni v hanbu, po stanu svévolných nezbude nic."