1Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. 2To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen. 3Sestry mu vzkázaly: "Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen." 4Když to Ježíš uslyšel, řekl: "Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven." 5Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval. 6Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl. 7Teprve potom řekl svým učedníkům: "Pojďme opět do Judska!" 8Učedníci mu řekl: "Mistře, není to dávno, co tě chtěli Židé ukamenovat, a zase tam chceš jít?" 9Ježíš odpověděl: "Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa. 10Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla." 11To pověděl a dodal: "Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit." 12Učedníci mu řekli: "Pane, spí-li, uzdraví se." 13Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku. 14Tehdy jim Ježíš řekl: "Lazar umřel. 15A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!" 16Tomáš, jinak Didymos, řekl ostatním učedníkům: "Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!" 17Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě. 18Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty, 19a mnozí z Židů přišli k Marii a Martě, aby je potěšili v jejich zármutku nad jejich bratrem. 20Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma. 21Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. 22Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá." 23Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane." 24Řekla mu Marta: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." 25Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. 26A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?" 27Řekla mu: "Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět." 28S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Je tu Mistr a volá tě." 29Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. 30Ježíš totiž ještě nedošel do vesnice a byl na tom místě, kde se s ním Marta setkala. 31Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. 32Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel." 33Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen 34řekl: "Kam jste ho položili?" Řekli mu: "Pane, pojď se podívat!" 35Ježíšovi vstoupily do očí slzy. 36Židé říkali: "Hle, jak jej miloval!" 37Někteří z nich však řekli: "Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?" 38Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. 39Ježíš řekl: "Zvedněte ten kámen!" sestra zemřelého Marta mu řekla: "Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den." 40Ježíš jí odpověděl: "Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?" 41Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. 42Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal." 43Když to řekl, zvolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven!" 44Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář měl zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: "Rozvažte ho a nechte odejít!" 45Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho. 46Ale někteří z nich šli k farizeům a oznámili jim, co učinil. 47Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: "Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení 48Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo i národ." 49Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: "Vy ničemu nerozumíte; 50nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ." 51To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ, 52a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno. 53Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí. 54Proto už Ježíš nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efraim, a tam zůstal s učedníky. 55Bylo krátce před židovskými velikonocemi a mnozí z té krajiny přišli před svátky do Jeruzaléma, aby se očistili. 56Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: "Co myslíte? Přijde na svátky?" 57Velekněží a farizeové vydali totiž nařízení, že každý, kdo by věděl, kde se zdržuje, má to oznámit, aby ho mohli zatknout.