1Já jsem muž, jenž zakusil ponížení pod holí jeho prchlivosti. 2Hnal mě a odvedl do temnoty beze světla. 3Ano, obrací znovu a znovu svou ruku proti mně každého dne. 4Vetchým učinil mé tělo i kůži, roztříštil mé kosti. 5Obstavěl a obklíčil mě jedem a útrapami. 6Do temnot mě vsadil jako od věků mrtvé. 7Postavil kolem mě zeď, že nemohu vyjít, obtížil mě bronzovým řetězem. 8Jakkoli úpím a o pomoc volám, umlčuje mou modlitbu. 9Zazdil mé cesty kvádry, mé stezky rozvrátil. 10Stal se pro mne medvědem číhajícím, lvem ukrytým v skrýších. 11Zmátl mé cesty, rozdrásal mě, způsobil, že úděsem trnu. 12Napjal svůj luk a učinil mě terčem svých šípů. 13Do mých ledví vystřílel obsah svého toulce. 14Jsem pro smích všemu svému lidu, předmětem jejich popěvků každodenně. 15Nasytil mě hořkostmi, napojil pelyňkem. 16Nechává mě o štěrk si drtit zuby, přitiskl mě do popela. 17Vytrhl mne z pokojného života, zapomněl jsem na všechno dobré. 18Proto jsem řekl: "Je veta po mně i po mém čekání na Hospodina." 19Rozpomeň se na mé ponížení a zmatené toulání, na pelyněk, na jed. 20Má duše se rozpomíná, rozpomíná a hroutí se ve mně. 21Beru si však k srdci a s důvěrou očekávám 22Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí. 23Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá. 24"Můj podíl je Hospodin," praví má duše, proto na něj čekám. 25Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději složí, k duši, jež se na jeho vůli dotazuje. 26Je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina. 27Dobré je muži, jestliže nosil jho už ve svém mládí. 28Ať usedne osamocen a ztichne, když je na něho vložil. 29Ať položí do prachu svá ústa, snad ještě naděje zbývá. 30Ať nastaví líce tomu, kdo ho bije, a potupou se sytí. 31Neboť Panovník navěky nezavrhne. 32Zarmoutí-li, slituje se pro své velké milosrdenství. 33Z rozmaru totiž lidské syny nepokoří ani nezarmoutí. 34Když jsou nohama deptáni všichni vězňové v zemi, 35když se převrací právo muže před tváří Nejvyššího, 36když se křivdí člověku v jeho při, což to Panovník nevidí? 37Kdo řekne a stane se, když Panovník nepřikázal? 38Nevychází z úst Nejvyššího zlé i dobré? 39Na co si může člověk naříkat, pokud žije? Ať si muž naříká na své hříchy. 40Zkoumejme a zpytujme své cesty, vraťme se zpět k Hospodinu. 41Pozvedněme s dlaněmi i srdce k Bohu na nebesích. 42My jsme byli nevěrní a vzpurní a ty jsi neodpustil. 43Zastřel ses hněvem a stíhal jsi nás, hubil jsi bez soucitu. 44Obestřel ses oblakem, aby modlitba k tobě nepronikla. 45Učinil jsi nás odporným smetím uprostřed národů. 46Rozevírají na nás ústa všichni naši nepřátelé. 47Naším údělem se staly postrach a propast, zmar a těžká rána. 48Slzy se mi proudem řinou z očí nad těžkou ranou dcery mého lidu. 49Oči mi slzí bez ustání, bez ochabnutí, 50dokud nepohlédne, dokud se nepodívá Hospodin z nebe. 51Mé oko vyčerpává mou duši pláčem kvůli dcerám mého města. 52Lovili mě jako lovci ptáče, bez důvodu, moji nepřátelé. 53Umlčeli můj život v jámě a zaházeli mě kamením. 54Až nad hlavu mě zatopily vody; řekl jsem si: "Jsem ztracen." 55Vzýval jsem tvé jméno, Hospodine, z nejhlubší jámy. 56Slyšel jsi můj hlas, nezakrývej si ucho, dopřej mi úlevu, když o pomoc volám. 57Byl jsi mi blízko v den, kdy jsem tě vzýval, řekl jsi: "Neboj se!" 58Panovníku, ujal ses mých sporů, vykoupil jsi můj život. 59Viděl jsi, Hospodine, jak mi křivdí, dopomoz mi k právu. 60Viděl jsi všechnu jejich pomstychtivost, všechny jejich záměry vůči mně. 61Slyšel jsi, Hospodine, jak mě tupí, všechny jejich záměry proti mně, 62řeči mých odpůrců i o čem uvažují proti mně každého dne. 63Popatř: ať sedí nebo stojí, posměšně si o mně popěvují. 64Podle zásluhy jim odplať, Hospodine, podle skutků jejich rukou. 65Ponech jim zavilé srdce, to bude tvá kletba na ně. 66V hněvu je pronásleduj, dokud je nevyhladíš zpod nebes, Hospodine.