1Rozpomeň se, Hospodine, co se nám stalo, popatř a pohleď na naši potupu! 2Naše dědictví připadlo cizákům, naše domy cizincům. 3Stali jsme se sirotky, nemáme otce, naše matky jsou jako vdovy. 4Vlastní vodu pijeme za stříbro, své dřevo musíme platit. 5Jsme pronásledováni, visí nám na šíji, vynakládáme námahu a nedopřejí nám klidu. 6Egyptu podáváme ruku, též Asýrii, abychom se nasytili chlebem. 7Naši otcové zhřešili, už nejsou, a my neseme jejich nepravosti. 8Otroci se stali našimi vládci a nikdo nás z jejich rukou nevytrhne. 9S nasazením života přinášíme chléb, ohrožováni mečem z pouště. 10Kůže nám žhne jako pec od úporného hladu. 11Na Sijónu ponižují ženy, v judských městech panny. 12Jejich rukou jsou věšeni velmožové, tváře starců nejsou ctěny. 13Junáci nosí mlýnek, mladíci klopýtají pod dřívím. 14Starci přestali zasedat v bráně a junáci zpívat písničky. 15Přestalo veselí našeho srdce, v truchlení se proměnil náš tanec. 16Spadla koruna z naší hlavy, běda nám, neboť jsme hřešili. 17Nad tím zemdlelo naše srdce, nad oním se nám zatmělo v očích, 18nad horou Sijónem, že je tak zpustošená; honí se po ní šakalové. 19Ty, Hospodine, budeš trůnit věčně, tvůj trůn přetrvá všechna pokolení. 20Proč na nás pořád zapomínáš, opustil jsi nás až do nejdelších časů? 21Obrať nás, Hospodine, k sobě a my se navrátíme, obnov naše dny jak za dnů dávnověkých. 22Nebo jsi nás úplně zavrhl? Rozlítil ses na nás převelice.