1Jednou v sobotu vešel Ježíš do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl u jeho stolu; a oni si na něj dávali pozor. 2Tu se před ním objevil nějaký člověk stižený vodnatelností. 3Ježíš se obrátil na zákoníky a farizeje a otázal se jich: "Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?" 4Oni však mlčeli. I dotkl se ho a uzdravil jej a propustil. 5Jim pak řekl: "Spadne-li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhnete ho hned i v den sobotní?" 6Na to mu nedovedli dát odpověď. 7Když pozoroval, jak si hosté vybírají přední místa, pověděl jim toto podobenství: 8"Pozve-li tě někdo na svatbu, nesedej si dopředu; vždyť mezi pozvanými může být někdo váženější, než jsi ty, a ten, kdo vás oba pozval, přijde a řekne ti: 9'Uvolni mu své místo!' a ty pak musíš s hanbou dozadu. 10Ale jsi-li pozván, jdi a posaď se na poslední místo; potom přijde ten, který tě pozval a řekne ti: 'Příteli, pojď dopředu!' Pak budeš mít čest přede všemi hosty. 11Neboť každý, kdo se povyšuje, bývá ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." 12Tomu, kdo jej pozval, Ježíš řekl: "Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné ani bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty. 13Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé. 14Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých." 15Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: "Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím." 16Ježíš mu řekl: "Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí. 17Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: 'Pojďte, vše už je připraveno.' 18A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: 'Koupil jsem pole a musím se jít na ně podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.' 19Druhý řekl: 'Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!' 20Další řekl: 'Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.' 21Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: 'Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.' 22A služebník řekl: 'Pane, stalo se, jak jsi rozkázal a ještě je místo.' 23Pán řekl služebníkovi: 'Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil. 24Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.'" 25Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl: 26"Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. 27Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. 28Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby? 29Jinak - až položí základ a nebude moci dokončit - vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí. 30'To je ten člověk', řeknou, 'který začal stavět, ale nemohl dokončit.' 31Nebo má-li nějaký král táhnout do boje, aby se střetl s jiným králem, což nezasedne nejprve k poradě, zda se může s deseti tisíci postavit tomu, kdo táhne s dvaceti tisíci? 32Nemůže-li, vyšle poselstvo, dokud je protivník ještě daleko, a žádá o podmínky míru. 33Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem. 34Dobrá je sůl. Jestliže však i sůl pozbude chuti, co jí dodá slanosti? 35Nehodí se na pole ani na hnojiště: vyhodí se ven. Kdo má uši k slyšení, slyš."