1I vstal a šel odtamtud do judských krajin a za Jordán. Opět se k němu shromáždily zástupy, a on je zase učil, jak bylo jeho zvykem. 2Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku. 3Odpověděl jim: "Co vám ustanovil Mojžíš?" 4Řekli: "Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit." 5Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení. 6Od počátku stvoření 'Bůh učinil člověka jako muže a ženu; 7proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce, 8a budou ti dva jedno tělo'; takže již nejsou dva, ale jeden. 9A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" 10V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali. 11I řekl jim: "Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství; 12a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství." 13Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali. 14Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl: "Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. 15Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde." 16Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim. 17Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk, a poklekl před ním a ptal se ho: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?" 18Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. 19Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku!" 20On mu na to řekl: "Mistře, to všechno jsem dodržoval od svého mládí." 21Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: "Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!" 22On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku. 23Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl jim: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!" 24Učedníky ta slova zarazila. Ježíš jim ještě jednou řekl: "Dítky, jak těžké je vejít do království Božího! 25Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království." 26Ještě více se zhrozili a říkali si: "Kdo tedy může být spasen?" 27Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko." 28Tu se Petr ozval: "Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou." 29Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, 30aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný. 31Mnozí první budou poslední a poslední první." 32Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli. Vzal k sobě opět svých Dvanáct a začal mluvit o tom, co ho má potkat: 33"Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, 34budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech i vstane." 35Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: "Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme." 36Řekl jim: "Co chcete, abych vám učinil?" 37Odpověděli mu: "Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě." 38Ale Ježíš jim řekl: "Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?" 39Odpověděli: "Můžeme." Ježíš jim řekl: "Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni. 40Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena." 41Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana. 42Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: "Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. 43Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; 44a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. 45Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé." 46Přišli do Jericha. A když vycházel s učedníky a s velkým zástupem z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák. 47Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" 48Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" 49Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho!" I zavolali toho slepého a řekli mu: "Vzchop se, vstaň, volá tě!" 50Odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. 51Ježíš mu řekl: "Co chceš abych pro tebe učinil?" Slepý odpověděl: "Pane, ať vidím!" 52Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě zachránila." Hned prohlédl a šel tou cestou za ním.