1Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské. 2Sotva vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk nečistého ducha. 3Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy. 4Často totiž byl už spoután okovy a řetězy, ale řetězy se sebe strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit. 5A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením. 6Když spatřil z dálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem 7a hrozně křičel: "Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!" 8Ježíš mu totiž řekl: "Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!" 9A zeptal se ho: "Jaké je tvé jméno?" Odpověděl: "Mé jméno je 'legie', poněvadž je nás mnoho." 10A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny. 11Páslo se tam na svahu hory velké stádo vepřů. 12I prosili ho ti zlí duchové: "Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!" 13On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů. Stádo pak - bylo jich na dva tisíce - hnalo se střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo. 14Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo. 15Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se. 16Ti, kteří to viděli, vyprávěli o posedlém a také o vepřích, co se s nimi stalo. 17Tu počali Ježíše prosit, aby odešel z jejich končin. 18Když vstupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl s ním. 19Ale nedovolil mu to a řekl: "Jdi domů k svým a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval." 20Tehdy odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili. 21Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu, shromáždil se k němu veliký zástup, když byl ještě na břehu moře. 22Tu přišel k němu jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám 23a úpěnlivě ho prosil: "Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!" 24Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj. 25A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení. 26Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu. 27Když zaslechla o Ježíšovi, přišla ze zadu v zástupu a dotkla se jeho šatu. 28Říkala si totiž: "Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu vysvobozena!" 29A rázem přestalo jí krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení. 30Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: "Kdo se to dotkl mého šatu?" 31Jeho učedníci mu řekli: "Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: 'Kdo se mne to dotkl'?" 32I rozhlížel se, aby našel tu, která to učinila. 33Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla celou pravdu. 34A on jí řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!" 35Když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy a řekli: "Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ mistra?" 36Ale Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: "Neboj se, jen věř!" 37A nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. 38Když přišli do domu představeného synagógy, spatřili velký rozruch, pláč a kvílení. 39Vešel dovnitř a řekl jim: "Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí." 40Oni se mu posmívali. On však všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vystoupil tam, kde dítě leželo. 41Vzal ji za ruku a řekl: "Talitha kum," což znamená: "Děvče, pravím ti, vstaň!" 42Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení. 43Přísně jim nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu.