1A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích: 2"S královstvím Božím je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu. 3Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít. 4Poslal znovu jiné služebníky se slovy: 'Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!' 5Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem. 6Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je. 7Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. 8Potom řekl svým služebníkům: 'Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; 9jděte tedy na rozcestí a koho najdete, pozvěte na svatbu.' 10Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky. 11Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. 12Řekl mu: 'Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?' On se nezmohl ani na slovo. 13Tu řekl král sloužícím: 'Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.' 14Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán." 15Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku. 16Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka. 17Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?" 18Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: "Co mě pokoušíte, pokrytci? 19"Ukažte mi peníz daně!" Podali mu denár. 20On jim řekl: "Čí je tento obraz a nápis?" 21Odpověděli: "Císařův." Tu jim řekl: "Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, co je Boží, dejte Bohu." 22Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli. 23V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz: 24"Mistře, Mojžíš řekl: 'Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.' 25U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru. 26Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm. 27Naposledy ze všech zemřela ta žena. 28Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!" 29Ježíš jim odpověděl: "Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží. 30Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. 31A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil: 32'Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?' On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých." 33Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením. 34Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se 35a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel: 36"Mistře, které přikázání v zákoně je největší?" 37On mu řekl: "'Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' 38To je největší a první přikázání. 39Druhé je mu podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' 40Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci." 41Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš: 42"Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?" Odpověděli mu: "Davidův." 43Řekl jim: "Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví: 44'Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.' 45Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?" 46A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.