1Syn otcovským káráním zmoudří, kdežto posměvač pohrůžky neposlouchá. 2Ovoce svých úst se každý dobře nají, duše věrolomných okusí násilí. 3Kdo hlídá svá ústa, střeží svůj život, kdo se pošklebuje, toho stihne zkáza. 4Lenoch jen touží a ničeho nedosáhne, kdežto pilní se nasytí tukem. 5Spravedlivý nenávidí jakýkoli klam, kdežto svévolník vzbuzuje nelibost a hnus. 6Spravedlnost chrání toho, kdo žije bezúhonně, kdežto svévole vyvrací hříšníka. 7Leckdo se vydává za bohatého, ačkoli nic nemá, někdo se vydává za chudého, a má velké jmění. 8Bohatstvím se člověk může vyplatit, kdežto chudý vyhrožování neslýchá. 9Světlo spravedlivých radostně září, kdežto svévolníkům svítilna hasne. 10Ze zpupnosti vzniká jen hádka, kdežto u těch, kdo si dají poradit, je moudrost. 11Jmění snadno nabyté se zmenšuje, kdežto kdo shromažďuje vlastní prací, tomu přibývá. 12Dlouhým čekáním zemdlívá srdce, kdežto splněná touha je stromem života. 13Kdo pohrdá slovem, přivádí se do záhuby, kdežto kdo se bojí přikázání, dochází odplaty. 14Učení moudrého je zdrojem života, pomůže uniknout léčkám smrti. 15Prozíravost zjednává přízeň, kdežto věrolomní vytrvávají na své cestě. 16Kdo je chytrý, počíná si podle poznání, kdežto hlupák roztrušuje pošetilost. 17Svévolný posel propadne zkáze, kdežto věrný vyslanec přináší zdraví. 18Chudoba a hanba stihnou toho, kdo se vyhýbá trestu, kdežto kdo dbá na domluvu, bude vážený. 19Když se naplní touha, je sladko v duši, kdežto hlupákům se hnusí odvrátit se od zlého. 20Kdo chodívá s moudrými, stane se moudrým, kdežto tomu, kdo se přátelí s hlupáky, se povede zle. 21Hříšníky stíhá zlo, kdežto spravedlivým je odplatou dobro. 22Dobrý zanechá dědictví vnukům, kdežto jmění hříšníka bývá uchováno pro spravedlivého. 23Úhor dává chudým mnoho pokrmu, ale bývá ničen bezprávím. 24Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas. 25Spravedlivý se nají dosyta, kdežto břicho svévolníků trpí nedostatkem.