1Za svými choutkami jde, kdo se zříká druhých, pohotově rozpoutává sváry. 2Hlupák si nelibuje v rozumnosti, nýbrž v obnažování svého srdce. 3Kam vejde svévolník, vchází opovržení a potupa s hanbou. 4Hluboké vody jsou slova z úst muže, potok plný vody, zdroj moudrosti. 5Není dobré nadržovat svévolníkovi a odstrčit na soudu spravedlivého. 6Hlupáka zavedou jeho rty do sporu, jeho ústa volají po výprasku. 7Ústa přinesou hlupákovi zkázu, jeho rty jsou léčkou jeho duši. 8Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob. 9Ten, kdo při své práci otálí, je bratrem zhoubce. 10Pevná věž je Hospodinovo jméno, k němu se uteče spravedlivý jak do hradu. 11Pevnou tvrzí je boháčovi jeho majetek, jeví se mu jako nedostupná hradba. 12Srdce člověka bývá před pádem zpupné, kdežto slávu předchází pokora. 13Odpoví-li kdo dřív, než vyslechl, toť pošetilost a hanba pro něj. 14Mužný duch snáší nemoc, ale ducha ubitého kdo unese? 15Rozumné srdce získává poznání, ucho moudrých je vyhledává. 16Dar otvírá člověku dveře, uvádí ho i k velmožům. 17Kdo při sporu mluví první, jeví se spravedlivý, pak přijde druhá strana a podrobí ho zkoušce. 18Losování činí přítrž svárům, odtrhne od sebe i zarputilce. 19Zhrzený bratr je nepřístupnější než pevná tvrz a sváry jsou jako závora paláce. 20Nitro člověka se sytí ovocem úst, sytí je úroda rtů. 21V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se jeho plodů. 22Kdo našel ženu, našel dobro a došel u Hospodina zalíbení. 23Chudák prosí o smilování, ale boháč odpovídá tvrdě. 24Přátelit se s kdekým je ke škodě; kdo však miluje, přilne víc než bratr.