1Lepší je chudák žijící bezúhonně než falešník a k tomu hlupák. 2Bez poznání nemůže být nikdo dobrý, kdo je zbrklý, hřeší. 3Pošetilostí si člověk podvrací cestu, ale jeho srdce má zlost na Hospodina. 4Majetek zjednává víc a víc přátel, nuzáka se i přítel zřekne. 5Křivý svědek nezůstane bez trestu, neunikne ten, kdo šíří lži. 6Urozenému pochlebují mnozí, se štědrým mužem se přátelí kdekdo. 7Chudáka nenávidí všichni jeho bratři, tím spíš se mu vzdalují jeho přátelé. Kdo se honí za slovy, nemá z toho nic. 8Kdo získal rozum, má rád svůj život, kdo dbá na rozumnost, najde dobro. 9Křivý svědek nezůstane bez trestu, zahyne ten, kdo šíří lži. 10Nepřísluší blahobyt hlupákovi, natož otroku vláda nad knížaty. 11Prozíravost činí člověka shovívavým, promíjet přestupky je jeho ozdobou. 12Jak řev mladého lva je králova zlost, jak rosa na bylinu jeho přízeň. 13Neštěstím pro otce je syn hlupák; svárlivá žena jak neustálé zatékání vody. 14Dům a majetek lze zdědit po otcích, ale prozíravá žena je od Hospodina. 15Lenost uvede do mrákot; zahálčivá duše bude hladovět. 16Kdo zachovává přikázání, střeží svůj život, zemře, kdo jeho cestami zhrdá. 17Hospodinu půjčuje, kdo se nad nuzným smilovává, on mu odplatí jeho dobročinnost. 18Trestej syna, dokud je naděje, a nechtěj mu přivodit smrt! 19Velká vznětlivost volá po pokutě, odpustíš-li, budeš muset přidat. 20Poslechni radu, přijmi i trest, abys byl napříště moudrý. 21Člověk má v srdci mnoho plánů, ale úradek Hospodinův obstojí. 22Na člověku se žádá, aby byl milosrdný; chudák je na tom lépe než lhář. 23Bázeň před Hospodinem vede k životu; nasycen přečkáš noc a nic zlého tě nepostihne. 24Lenoch sáhne rukou do mísy, ale k ústům už ji nevrátí. 25Bij posměvače a prostoduchý se stane chytřejším, domluv rozumnému a porozumí poznání. 26Kdo týrá otce a vyhání matku, je syn hanebný a hnusný. 27Přestaneš-li, synu, poslouchat kárání, od výroků poznání zbloudíš. 28Ničemný svědek se posmívá právu a ústa svévolníků hltají ničemnosti. 29Na posměvače jsou schystány soudy, na hřbet hlupáků výprask.