1Nechlub se zítřejším dnem, vždyť nevíš, co den zrodí. 2Ať tě chválí cizí a ne tvá vlastní ústa, cizinec a ne tvoje rty. 3Těžký je kámen, písek má váhu, ale hoře, jež působí pošetilec, je těžší než obojí. 4Rozhořčení je kruté, hněv je jak povodeň, ale před žárlivostí kdo obstojí? 5Lepší jsou zjevná kárání než skrývaná láska. 6Věrně jsou míněny šlehy od milujícího, ale záludné jsou polibky nenávidícího. 7Sytý šlape i po plástvi medu, kdežto hladovému je každá hořkost sladká. 8Jako pták vyplašený z hnízda je muž, který prchá ze svého místa. 9Olej a kadidlo jsou pro radost srdci, přítel je sladší než chtění vlastní duše. 10Svého přítele a přítele svého otce neopouštěj, ale v den svých běd nechoď ani do domu vlastního bratra. Lepší je blízký soused než vzdálený bratr. 11Buď moudrý, můj synu, dělej radost mému srdci, abych mohl odpovědět tomu, kdo mě tupí. 12Chytrý vidí nebezpečí a skryje se, prostoduší jdou dál a doplatí na to. 13Šaty zadrž tomu, kdo se zaručuje za cizáka, a když za cizinku, vezmi od něho zástavu. 14Kdo za časného jitra příliš hlasitě dobrořečí svému bližnímu, tomu se to bude počítat za zlořečení. 15Neustálé zatékání vody v době dešťů a svárlivá žena jsou totéž; 16kdo ji chce zvládnout, chce zvládnout vítr, pravicí chytá olej. 17Železo se ostří železem a jeden ostří tvář druhého. 18Kdo hlídá fíkovník, bude jíst jeho plody, a kdo střeží svého pána, získá vážnost. 19Jako se na vodě zrcadlí tvář, tak srdce člověka na člověku. 20Podsvětí, říše zkázy, se nenasytí; nenasytí se ani oči člověka. 21Na stříbro kelímek, na zlato pec; a muž prověřuje ústa, která ho chválí. 22Kdybys pošetilce roztloukl v hmoždíři na padrť tloukem, pošetilost z něho nedostaneš. 23Dobře si všímej, jak vypadá tvůj brav, starej se pečlivě o svá stáda, 24vždyť žádná klenotnice není věčně plná, ani královská čelenka nepřetrvá všechna pokolení. 25Tráva se poseká, ukáže se otava, sklízí se píce z hor, 26z beránků máš oděv, za kozly koupíš pole, 27máš dostatek kozího mléka k své obživě i k obživě své rodiny, máš živobytí pro své děvečky.