1Kdo zatvrdí šíji proti domluvám, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo. 2Když přibývá spravedlivých, lid se raduje, panuje-li svévolník, lid vzdychá. 3Kdo miluje moudrost, působí radost svému otci, ale kdo se přátelí s nevěstkami, mrhá majetek. 4Král zajistí zemi právem, ale kdo ji vydírá dávkami, pustoší ji. 5Muž, který lichotí bližnímu, rozprostírá síť jeho krokům. 6V přestoupení zlého člověka je léčka, ale spravedlivý plesá a raduje se. 7Spravedlivý zná při nemajetných, svévolník pro takové poznání nemá porozumění. 8Posměvači pobuřují město, kdežto moudří hněv odvracejí. 9Když se moudrý soudí s pošetilcem, ten se rozčiluje a posmívá bez ustání. 10Krvežíznivci nenávidí bezúhonného, kdežto přímí usilují zachránit mu život. 11Hlupák soptí, co mu dech stačí, ale moudrý se vždycky ovládne. 12Když vládce věnuje pozornost klamnému slovu, všichni jeho sluhové se stanou svévolníky. 13Chudý a utlačovatel se střetávají, ale oběma dal světlo očí Hospodin. 14Jestliže král soudí nuzné podle pravdy, jeho trůn bude upevněn provždy. 15Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své matce. 16Rozhojní se přestupky, kde se rozhojňují svévolníci, ale spravedliví spatří jejich pád. 17Trestej svého syna, připraví ti odpočinek, zpříjemní ti život. 18Není-li žádného vidění, lid pustne, ale blaze tomu, kdo zachovává Zákon. 19Otroka nelze ukáznit slovy; chápe sice, ale odezva žádná. 20Spatříš-li muže ukvapeného v řeči, věz, že hlupák má víc naděje než on. 21Když někdo otroka od mládí hýčká, bude mít nakonec příživníka. 22Hněvivý člověk podnítí svár a vznětlivý napáchá mnoho přestupků. 23Člověka poníží jeho povýšenost, kdežto kdo je poníženého ducha, dojde slávy. 24Kdo se dělí se zlodějem, nenávidí vlastní život: slyší kletbu, a nic neprozradí. 25Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku, kdo však doufá v Hospodina, má v něm svůj hrad. 26Mnozí usilují naklonit si vladaře, ale soudcem všech je Hospodin. 27Spravedlivým se hnusí podlý člověk, svévolníkovi se hnusí, kdo jde přímou cestou.