1Slova krále Lemúela, výnos, jímž ho napomínala jeho matka: 2Co mám říci, můj synu? Co, synu života mého? Co, synu mých slibů? 3Nevydávej své síly ženám a svoje cesty tomu, co ničí krále. 4Nehodí se králům, Lemóeli, nehodí se králům být pijany vína a vládcům toužit po opojném nápoji, 5aby nikdo z nich v opilosti nezapomněl na Boží nařízení a nepřevrátil při nikoho z utištěných. 6Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko, 7ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již nevzpomíná. 8Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených, 9ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka. 10Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. 11Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist. 12Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život. 13Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama. 14Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb. 15Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám. 16Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici. 17Bedra si opáše silou a posílí své paže. 18Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci. 19Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena. 20Dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožáku. 21Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu. 22Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv. 23Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země. 24Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci. 25Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům. 26Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení. 27Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí. 28Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí: 29"Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš." 30Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály. 31Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy!