1Můj synu, jestliže ses zaručil za svého druha nebo se zavázal rukoudáním za cizáka 2a zapletl se výroky svých úst, a výroky svých úst se chytil, 3udělej, můj synu, toto: Hleď se vyprostit. Dostal ses do rukou svého druha. Jdi, vrhni se do bláta a naléhej na svého druha. 4Nedopřej svým očím spánku, ani zdřímnout nedávej svým víčkům. 5Jak gazela vytrhni se z rukou, jako ptáče z rukou čihařových. 6Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš. 7Ač nemá žádného vůdce, dozorce či vládce, 8opatřuje si v létě pokrm, o žních sklízí svou potravu. 9Jak dlouho, lenochu, budeš ležet? Kdy se probudíš ze svého spánku? 10Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si 11a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec. 12Ničemný člověk, muž propadlý ničemnostem, má plná ústa falše, 13mrká očima, nohama cosi naznačuje, svými prsty ukazuje. 14V srdci má proradnost, osnuje zlo v každém čase, vyvolává sváry. 15Proto náhlá pohroma ho stihne, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo. 16Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je mu ohavností: 17přezíravé oči, zrádný jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev, 18srdce osnující ničemné plány, nohy rychle spěchající za zlem, 19křivý svědek, který šíří lži, a ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry. 20Dodržuj, můj synu, otcovy příkazy, a matčiným poučováním neopovrhuj. 21Přivaž si je natrvalo k srdci, oviň si je kolem hrdla. 22Povedou tě, kamkoli půjdeš, když budeš ležet, budou tě střežit, procitneš a budou s tebou rozmlouvat. 23Vždyť příkaz je světlem a vyučování osvěcuje, domluvy a kárání jsou cesty k životu: 24Budou tě střežit před špatnou ženou, před úlisným jazykem cizinky. 25Nedychti v srdci po její kráse, ať tě svými řasami neuchvátí! 26Nevěstce zaplatíš bochníčkem chleba, žena jiného však loví drahou duši. 27Může si kdo shrnout do klína oheň a nespálit si šaty? 28Což může někdo chodit po žhavém uhlí, a nepopálit si nohy? 29Tak dopadne ten, kdo vchází k ženě svého druha; nezůstane bez trestu, kdo se jí dotkne. 30Nepohrdá se zlodějem, že kradl, aby se nasytil, když měl hlad. 31Je-li však přistižen, nahradí to sedmeronásobně, dá všechen majetek svého domu. 32Kdo s ženou cizoloží, nemá rozum, k vlastní zkáze to činí. 33Sklidí jen rány a hanbu a jeho potupa nebude smazána. 34Neboť žárlivost rozpálí muže, ten bude v den pomsty nelítostný. 35Nepřijme žádný dar na usmířenou, nepovolí, i kdybys sebevíc úplatků dával.