1Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas? 2Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí. 3Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá: 4"Na vás, muži, volám, můj hlas je určen synům lidským. 5Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, hlupáci, pochopte, v čem je rozum! 6Slyšte! Vyhlašuji, co je směrodatné, otevírám rty a plyne z nich přímost. 7O pravdě hovoří můj jazyk, mým rtům se svévole hnusí. 8Všechny výroky mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic potměšilého či falešného. 9Všechny jsou správné pro toho, kdo porozumí, přímé těm, kdo naleznou poznání. 10Přijměte mé napomenutí, nikoli stříbro, spíše poznání, než převýborné ryzí zlato. 11Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty. 12Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání. 13Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa. 14U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla. 15Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci, 16skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě. 17Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne. 18Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost. 19Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro. 20Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva, 21abych dala dědictví těm, kdo mě milují. Já naplním jejich pokladnice. 22Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna. 23Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země. 24Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány. 25Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila. 26Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny, 27když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní, 28když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně, 29když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země, 30byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas. 31Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny. 32Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty. 33Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu! 34Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu. 35Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení. 36Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.