1Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů. 2Porazila dobytče, smísila víno a prostřela svůj stůl. 3Vyslala své dívky, volá na vrcholu městských výšin: 4"Kdo je prostoduchý, ať se sem uchýlí!" Toho, kdo nemá rozum, zve: 5"Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila, 6nechte prostoduchosti a budete živi, kráčejte cestou rozumnosti!" 7Kdo napomíná posměvače, dojde pohany, kdo domlouvá svévolníku, poskvrní se! 8Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat. 9Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí. 10Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost. 11Neboť skrze mne se rozhojní tvé dny, přibude ti let života. 12Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš. 13Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, vůbec nic nezná. 14Sedá u vchodu do svého domu, na křesle na městských výšinách, 15a volá na mimojdoucí, kteří jdou po přímých stezkách: 16"Kdo je prostoduchý, ať odbočí sem!" Toho, kdo nemá rozum, zve: 17"Kradená voda je sladká a pokoutný chléb blaží." 18Ale on neví, že je tam říše stínů a že v hlubinách podsvětí jsou ti, jež pozvala.