1Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš? 2Ponížený je pro zpupnost svévolníka v jednom ohni. Ať se zapletou v těch piklech, které vymýšlejí! 3Když svévolník chválí, pak jen pro své choutky, když chamtivec dobrořečí, znevažuje Hospodina. 4Svévolník ve zpupném hněvu říká: "Bůh nic nevypátrá, Bůh tu není." Odtud všechny jeho pikle. 5Úspěšné jsou jeho cesty v každé době, vysoko jsou od něho tvé soudy, soptí proti všem svým protivníkům. 6Říkává si v srdci: "Mnou nic neotřese. Z pokolení do pokolení mě nepotká nic zlého." 7V ústech má jen samou kletbu, lest a útisk, na jazyku trápení a ničemnosti. 8Na nádvořích číhá na čekané, v skrýších vraždí nevinného, jeho oči pasou po bezbranném. 9Číhá v úkrytu jak v houští lev, číhá na poníženého, aby se ho zmocnil, zmocnil se ho, do sítě ho vtáhl. 10Plíží se a krčí a bezbranní upadají do jeho spárů. 11Říkává si v srdci: "Bůh vše zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí." 12Povstaň, Hospodine Bože, pozvedni svou ruku, nezapomeň na ponižované! 13Smí svévolník znevažovat Boha, říkat si v srdci: "Ty nic nevypátráš"? 14Ty však vidíš trápení a hoře. Shlédneš a vše vezmeš do svých rukou. Bezbranný se spoléhá na tebe, sirotkovi poskytuješ pomoc. 15Přeraz paži svévolníka, paži zlého. Jeho svévoli vypátráš, nic ti neunikne. 16Hospodin je Králem navěky a navždy, pronárody zmizí z jeho země. 17Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine, jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho, 18zjednáš právo sirotkovi, právo zdeptanému; člověk na zemi už nebude vzbuzovat strach.