1Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností. 2Halíš se světlem jak pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu. 3Mezi vodami si kleneš síně, z mračen si vůz činíš a vznášíš se na perutích větru. 4Z vichrů si činíš své posly, z ohnivých plamenů sluhy. 5Zemi jsi založil na pilířích, aby se nehnula navěky a navždy. 6Propastnou tůň jsi přikryl jako šatem. Nad horami stály vody; 7pohrozils a na útěk se daly, rozutekly se před tvým hromovým hlasem. 8Když vystoupila horstva, klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil. 9Mez, kterou jsi stanovil, už nepřekročí, nepřikryjí znovu zemi. 10Prameny vysíláš do potoků, které mezi horami se vinou. 11Napájejí veškerou zvěř polí, divocí osli tu hasí žízeň. 12Při nich přebývá nebeské ptactvo, ozývá se v ratolestech. 13Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla. 14Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb. 15Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly. 16Hospodinovy stromy se sytí vláhou, libanónské cedry, které on zasadil. 17A tam hnízdí ptactvo, na cypřiších má domov čáp. 18Horské štíty patří kozorožcům, skaliska jsou útočištěm pro damany. 19Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy k západu se schýlit. 20Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří; 21lvíčata řvou po kořisti, na Bohu se dožadují stravy. 22Slunce vychází a stahují se, v doupatech se ukládají k odpočinku. 23Člověk vyjde za svou prací a koná službu až do večera. 24Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů. 25Tu je veliké a širé moře: hemží se v něm nespočetných živočichů maličkých i velkých, 26plují po něm lodě. Vytvořil jsi livjátana, aby v něm dováděl. 27A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm; 28rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým. 29Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí. 30Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země. 31Hospodinova sláva potrvá věčně! Hospodin se bude radovat ze svého díla. 32Shlédne na zemi a ta se třese, dotkne se hor a kouří se z nich. 33Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, dokud budu. 34Kéž mu je příjemné moje přemítání! Hospodin je moje radost. 35Kéž hříšníci vymizí ze země, kéž svévolníci nejsou! Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Haleluja.