1Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! 2Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka, 3které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře. 4Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli. 5Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí. 6A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně: 7sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla. 8Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: 9dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí. 10Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení, 11neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího. 12Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc. 13A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: 14vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta. 15Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: 16rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil. 17Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni. 18Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti. 19A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: 20seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy. 21Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, 22ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích. 23Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách, 24spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině. 25Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití. 26Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu. 27V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích. 28A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně: 29utišil tu bouři, ztichlo vlnobití. 30Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli. 31Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, 32ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí! 33Řeky mění v poušť a vodní zřídla v suchopáry, 34v solné pláně žírnou zemi pro zlobu těch, kdo v ní sídlí. 35Poušť v jezero mění a zem vyprahlou ve vodní zřídla. 36Tam usadil ty, kdo hladověli, zbudovali město, sídlo Boží. 37Pole oseli, vinice vysázeli, sklidili úrodu hojnou. 38Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo. 39Jich však ubývalo, ohýbali se pod tíhou zla a strastí, 40když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot. 41Avšak ubožáku se stal v ponížení hradem a čeledi jeho lidu rozmnožil jak ovce. 42Přímí lidé to vidí a radují se, ale každá podlost musí zavřít ústa. 43Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!