1Pro předního zpěváka, žalm Davidův. Bože, má chválo, nestav se hluchým, 2když se na mě rozevřela ústa svévolná a lstivá! Zrádným jazykem mě napadají, 3slovy nenávistnými mě zasypali, bojují proti mě bez důvodu. 4Osočují mě za moji lásku, zatímco se modlím. 5Za dobro mě zavalují zlobou, za mou lásku nenávistí. 6Postav proti němu svévolníka, po jeho pravici žalobce ať stane. 7Ať dopadne jako svévolník, až bude souzen; jeho modlitba ať je mu počítána za hřích. 8Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný. 9Jeho synové ať sirotky se stanou, jeho žena vdovou. 10Jeho synové ať toulají se po žebrotě, ze svých rozvalin ať chodí prosit. 11Na všechno, co má, ať políčí si lichvář, co vytěžil, cizáci ať loupí. 12Ať nemá nikoho, kdo by mu nadále prokázal milosrdenství, kdo by se smiloval nad sirotky po něm. 13Jeho potomstvo buď vymýceno, jeho jméno smazáno buď v příštím pokolení. 14Ať Hospodin pamatuje na nepravost jeho otců a hřích jeho matky vymazán ať není. 15Ať je má Hospodin ustavičně před očima, ať vymýtí ze země památku po nich 16za to, že nepamatoval na milosrdenství, ale pronásledoval člověka poníženého a ubohého, chtěl usmrtit zkrušeného v srdci. 17Miloval zlořečení, ať ho postihne! O požehnání nestál, ať se ho vzdálí! 18Zlořečení oblékal jak šaty; ať mu pronikne nitrem jak voda, ať mu prostoupí kosti jak olej. 19Ať mu je jako roucho, kterým se halí, opaskem, kterým se přepásává ustavičně. 20To ať si vyslouží od Hospodina ti, kteří mě osočují, kteří proti mně zlovolně mluví. 21Ty však, Panovníku Hospodine, ukaž na mně pro své jméno, jak je tvé milosrdenství dobrotivé, vysvoboď mě! 22Jsem ponížený ubožák, v nitru mám zraněné srdce. 23Odcházím jako stín, který se prodlužuje, jako luční kobylka jsem smeten. 24V kolenou se podlamuji postem, bez oleje chátrá moje tělo. 25Jsem jim jenom pro potupu, jak mě vidí, potřásají hlavou. 26Pomoz mi, můj Bože, Hospodine, podle svého milosrdenství mě zachraň, 27aby poznali, že tvá ruka to byla, žes to učinil ty, Hospodine. 28Jen ať zlořečí, ale ty žehnej! Když povstali, ať je stihne hanba, a tvůj služebník se zaraduje. 29Stud ať poleje ty, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm. 30Moje ústa vzdají Hospodinu velkou chválu, mezi mnohými ho budu chválit, 31neboť stanul po pravici ubožáku, aby ho zachránil před jeho soudci.