1Pro předního zpěváka za doprovodu osmistrunného nástroje, žalm Davidův. 2Hospodine, pomoz! Se zbožným je konec, berou za své věrní mezi lidmi. 3Jeden druhého svou řečí šálí, mluví úlisnými rty a obojakým srdcem. 4Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty, jazyk, co se velikášsky chvástá, 5ty, kdo říkají: "Náš jazyk převahu nám zaručuje, máme přece ústa. Kdo je naším Pánem?" 6"Pro útlak ponížených, pro sténání ubožáků teď povstanu," praví Hospodin, "daruji spásu tomu, proti němuž svévolník soptí." 7Co vysloví Hospodin, jsou slova ryzí, stříbro přetavené do kadlubu v zemi, sedmkráte protříbené. 8Ty je, Hospodine, budeš střežit, navěky nás budeš chránit před tím pokolením; [ (Psalms 12:9) kolem obcházejí svévolníci a vzmáhá se mezi lidmi neurvalost. ]