1Davidův. K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši, 2v tebe doufám, Bože můj, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou moji nepřátelé nejásají. 3Ano, nebude zahanben, kdo skládá naději v tebe, zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s prázdnou. 4Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách. 5Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, každodenně skládám svou naději v tebe. 6Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti. 7Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti, pamatuj na mě se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Hospodine. 8Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu. 9On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě. 10Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví. 11Pro své jméno, Hospodine, odpusť mi mou nepravost, je velká. 12Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit. 13Jeho duše se uhostí v dobru, jeho potomstvo obdrží zemi. 14Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu. 15Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy. 16Obrať ke mně svou tvář, smiluj se nade mnou, jsem tak sám, tak ponížený. 17Mému srdci přibývá soužení. Vyveď mě z úzkostí. 18Pohleď na mé pokoření, na moje trápení, sejmi ze mne všechny hříchy. 19Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel, jak zavile mě nenávidí. 20Ochraňuj můj život, vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť se utíkám k tobě. 21Bezúhonnost a přímost mě chrání, svou naději skládám v tebe. 22Bože, vykup Izraele ze všeho soužení!