1Davidův. Hospodine, veď spor s těmi, kdo vedou spor se mnou, bojuj proti těm, kdo proti mně boj vedou. 2Chop se pavézy a štítu, na pomoc mi povstaň, 3rozmáchni se kopím a sekerou proti těm, kdo mě pronásledují, a řekni mi: "Jsem tvoje spása." 4Ať se hanbí, ať se stydí ti, kdo o život mi ukládají. Ať táhnou zpět, ať se zardí ti, kdo zlo mi strojí. 5Ať jsou jako plevy hnané větrem, až na ně udeří anděl Hospodinův, 6ať je jejich cesta ztemnělá a kluzká, až je Hospodinův anděl bude stíhat. 7Bez důvodů síť mi nastražili, bez důvodů na mne vykopali jámu. 8Ať na něj přikvačí znenadání zkáza, do sítě, již nastražil, ať sám se chytí, do zkázy ať padne. 9Má duše však bude jásat Hospodinu, bude se veselit z jeho spásy. 10Každá kost ve mně řekne: "Hospodine, kdo je tobě roven? Poníženého ty vysvobozuješ z moci silnějšího, poníženého ubožáka od uchvatitele." 11Zlovolní svědkové povstávají, ptají se mne na to, o čem nevím. 12Za dobro mi odplácejí zlobou, stojím tu jak osiřelý. 13Já, když byli nemocni, jsem chodil v rouchu žíněném a pokořoval jsem se postem. Ale moje modlitba se mi do klína vrátí. 14Choval jsem se, jako by byl postižen můj druh či bratr, byl jsem sehnut, sklíčen smutkem jak truchlící matka. 15Avšak při mém pádu s radostí se shlukli; shlukli se proti mně, aniž jsem co tušil, sami zbiti drásali mě, nedali si pokoj. 16Rouhali se, šklebili se škodolibě a cenili na mě zuby. 17Jak dlouho chceš přihlížet, Panovníku? Zachovej mou duši před zkázou, kterou mi přichystali, jediné, co mám, chraň před lvíčaty. 18Vzdám ti chválu ve velikém shromáždění a budu tě chválit před početným lidem. 19Ať se nade mnou mí zrádní nepřátelé neradují, ať nemhouří oči, kdo mě bez důvodu nenávidí. 20To, co řeknou, není ku pokoji, nýbrž proti mírumilovným v zemi; myslí jen na záludnosti. 21Otevírají si na mě ústa, říkají: "Dobře ti tak! Už to vidíme na vlastní oči." 22Hospodine, ty vidíš a nejsi hluchý, Panovníku, nebuď mi vzdálen! 23Probuď se, postav se za mé právo, za mou při, můj Bože, Panovníku. 24Hospodine, Bože můj, podle své spravedlnosti mi zjednej právo, ať se nade mnou neradují. 25Ať si v srdci neříkají: "Dobře mu tak, to jsme chtěli!" Ať neřeknou: "Zhltli jsme ho." 26Ať se zardí hanbou ti, kdo se radují ze zla, které mě postihlo. Ať poleje stud a hanba ty, kdo se nade mne tolik vypínají. 27Ať však plesají a radují se, kdo mi přejí spravedlnost, ať říkají stále: "Hospodin je velký, přeje pokoj svému služebníku." 28O tvé spravedlnosti bude pak hovořit můj jazyk, každý den tě bude chválit.