1Žalm pro Asafa. Bůh sám, Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od slunce východu až po západ. 2Ze Sijónu, místa dokonalé krásy, zaskvěl se Bůh, 3přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Před ním jde oheň sžírající, vichřice běsní kolem něho. 4Nebesa shůry i zemi volá, povede při se svým lidem. 5"Shromážděte mi mé věrné, ty, kdo při oběti přijali mou smlouvu!" 6Nebesa hlásají jeho spravedlnost, Bůh sám bude soudcem. 7"Slyš, můj lide, budu mluvit, Izraeli, svědčím proti tobě, já jsem Bůh, tvůj Bůh jsem. 8Má žaloba se netýká tvých obětí, tvé zápaly mám před sebou stále. 9Nevezmu si býčka z tvého domu, kozly ze tvých ohrad. 10Všechna lesní zvěř mi patří i dobytek na tisíci horách, 11v horách vím o každém ptáku, polní havěť též mám kolem sebe. 12Kdybych měl hlad, neřeknu si tobě, mně patří svět se vším, co je na něm. 13Jídám snad já maso z tura nebo napájím se kozlí krví? 14Přines Bohu oběť díků a plň svoje sliby Nejvyššímu! 15Až mě potom budeš v den soužení volat, já tě ubráním a ty mě budeš oslavovat." 16Ale svévolníkovi Bůh praví: "Nač odříkáváš má nařízení, proč si bereš do úst moji smlouvu? 17Ty přec nenávidíš kázeň, ty má slova za sebe jen házíš. 18Spatříš zloděje a běžíš k němu, s cizoložníky máš podíl. 19Ústa propůjčuješ k zlému, svůj jazyk jsi spřáhl se lstí. 20Usedneš a mluvíš proti bratru, kydáš hanu na syna své matky. 21To jsi dělával, a já jsem mlčel. Domníval ses, že jsem jako ty. Vznáším proti tobě obžalobu. 22Pochopte to, vy, kdo na Boha jste zapomněli, ať vás nerozsápu a nikdo vás nevytrhne. 23Mne oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde mou cestou; tomu dám zakusit Boží spásu."