1Pro předního zpěváka, jako: "Nevyhlazuj!" Davidův, pamětní zápis. 2Opravdu svou němotou hlásáte spravedlnost? Lidé, soudíte dle práva? 3V zemi jednáte, jak podlé srdce velí, razíte si cestu násilím svých rukou. 4Svévolníci, ti se odrodili hned v matčině lůně, z mateřského života se lháři dali bludnou cestou. 5Mají jedu jako hadi, jsou jak hluchá zmije, když si zacpe uši, 6aby neslyšela kouzelnický šepot zaklínače zkušeného v zaklínání. 7Bože, vylámej jim zuby v ústech, vyraz tesáky těch lvíčat, Hospodine! 8Ať se rozplynou jak tratící se vody, ať se tomu, kdo napne luk, ztupí šípy. 9Ať se ztratí jako slizký plž, jako potracený plod, který neuzřel slunce. 10Dříve než co pochopí, už trním pod hrnci vám budou, smete je vichr, ať svěží či zprahlé. 11Radovat se bude spravedlivý, až uzří tu pomstu, omyje si nohy v krvi svévolníka. [ (Psalms 58:12) A lidé si řeknou: "Spravedlivý ovoce se dočkal. Ano, Bůh to je, kdo na zemi soud koná." ]