1Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Žalm Davidův. 2Jen v Bohu se ztiší duše má, od něho vzejde mi spása. 3Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nikdy nic neotřese. 4Jak dlouho budete napadat člověka? Zabitím hrozíte všichni jak stěna nahnutá, jako zeď podkopaná. 5Stále se radí, jak strhnout ho z výše, ve lhaní zálibu našli, žehnají ústy, zlořečí v nitru. 6Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá. 7Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese. 8Má spása a sláva je v Bohu, on je má mocná skála, v Bohu mám útočiště. 9Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště. 10Lidé jsou jen vánek, urození jsou jen lživé zdání. Na váze stoupají vzhůru, dohromady jsou lehčí než vánek. 11Neslibujte si nic od útisku, nedejte se šálit tím, že něco uchvátíte, k jmění, byť i přibývalo, neupněte srdce. 12Bůh promluvil jednou, dvojí věc jsem slyšel: Bohu patří moc, [ (Psalms 62:13) i milosrdenství je, Panovníku, tvoje. Ty každému splatíš podle jeho skutků. ]