1Poučující, pro Asafa. Bože, zanevřel jsi na nás natrvalo? Tvůj hněv dýmá proti ovcím, které paseš. 2Rozpomeň se na svou pospolitost, kterou jsi před věky získal, na svůj dědičný kmen, jejž sis vykoupil, na horu Sijón, kde bydlíš. 3Zaměř kroky vzhůru k trvající spoušti, ve svatyni nepřítel vše zničil. 4Ve tvém shromáždění zněl řev protivníků, svá vítězná znamení tu postavili. 5Ví se, že tak, jako když se zvedá širočina vzhůru v spleti stromů, 6nyní otloukali řezby ve svatyni sekerou a mlatem. 7Tvou svatyni podpálili a příbytek tvého jména znesvětili, strhli k zemi. 8V srdci si řekli: "Jejich rod úplně vyhubíme!" Vypálili všechna místa Božích shromáždění v zemi. 9Svá znamení nevidíme, proroka už není, neví nikdo z nás, co přijde. 10Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? Smí nepřítel znevažovat trvale tvé jméno? 11Proč stahuješ ruku nazpět? Zvedni svou pravici z klína, skoncuj s nimi! 12Bůh je můj Král odedávna, on uprostřed země koná spásné činy. 13Svou mocí jsi rozkymácel moře, drakům na vodách roztříštils hlavy, 14rozdrtil jsi hlavy livjátana, dals ho sežrat hordě divé sběře, 15rozpoltil jsi skálu, vytryskl pramen i potok, vysušil jsi mocné říční toky. 16Tobě patří den, i noc je tvoje, tys upevnil světlo noci i slunce, 17ty sám jsi vytyčil veškerá pomezí země, vytvořils léto i zimu. 18Hospodine, rozpomeň se na rouhání nepřítele, na zbloudilý lid, jenž znevážil tvé jméno. 19Nevydávej život své hrdličky dravci, na život svých ponížených nikdy nezapomeň, 20přihlédni ke smlouvě! Plno doupat násilí je v temných koutech země. 21Kéž zdeptaný není znovu tupen, ponížený ubožák ať chválí tvoje jméno! 22Povstaň, Bože, a své pře se ujmi, rozpomeň se, že ti bloud utrhá denně. 23Nezapomeň na křik protivníků, na ten ustavičně stoupající hukot útočníků!