1Poučující, pro Étana Ezrachejského. 2O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně, svými ústy v známost uvádět tvou věrnost po všechna pokolení. 3Pravím: Tvoje milosrdenství je zbudováno navěky, v nebesích jsi pevně založil svou věrnost, 4řekls: "Uzavřel jsem smlouvu se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému služebníku: 5Dám, že tvé potomstvo bude navěky stát pevně, já jsem zbudoval tvůj trůn pro všechna pokolení." 6Nebesa ti, Hospodine, vzdávají za tvůj div chválu, shromáždění svatých velebí tvou věrnost. 7Vždyť kdo v oblacích se může Hospodinu rovnat? Kdo z Božích synů se podobá Hospodinu? 8Strašný je Bůh v kruhu svatých, nesmírný, budící bázeň ve všech kolem sebe. 9Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? Jsi nepřemožitelný, Hospodine, a tvá věrnost tě provází všudy. 10Umíš zvládnout zpupné moře, zkrotit jeho vzduté vlny. 11Netvora jsi zdeptal, jako bys ho proklál, mocnou paží jsi rozprášil svoje nepřátele. 12Tvá jsou nebesa, tvá je i země, založil jsi svět a všechno, co je na něm. 13Ty jsi stvořil jih i sever, i Tábor a Chermón plesají v tvém jménu. 14V své paži máš bohatýrskou sílu, tvá ruka je mocná, tvá pravice pozdvižená. 15Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost. 16Blaze lidu, který zná vítězný hlahol, který chodí ve světle tvé tváře, Hospodine. 17Budou jásat každý den v tvém jménu, pozvedá je tvoje spravedlnost, 18neboť ty jsi leskem jejich moci; tvou přízní se náš roh zvedá. 19Štít náš patří Hospodinu, náš král Svatému Izraele. 20Ve vidění promluvil jsi jednou ke svým věrným. Řekls: "Poskytl jsem bohatýru pomoc, povýšil jsem vybraného z lidu. 21Nalezl jsem Davida, svého služebníka, pomazal jsem ho svým olejem svatým. 22Pevně bude moje ruka při něm, udatným ho učiní má paže. 23Nepřítel ho nepřekvapí a bídák ho nepokoří. 24Před ním potřu jeho protivníky, porazím ty, kdo ho nenávidí. 25Bude s ním mé milosrdenství a věrnost, jeho roh se pozvedne v mém jménu. 26I na moře vložím jeho ruku a jeho pravici na řeky. 27On mě bude vzývat: >Tys můj Otec, můj Bůh, moje spásná skála<, 28a já ho učiním prvorozeným, nejvyšším nad králi země. 29Svoje milosrdenství mu zachovám věčně, věrně dodržím svou smlouvu. 30Jeho potomstvu dám trvat navěky, jeho trůnu po všechny dny nebes. 31Opustí-li jeho synové můj zákon, nebudou-li žít podle mých řádů, 32budou-li má nařízení znesvěcovat, nebudou-li dbát mých přikázání, 33ztrestám jejich nevěrnosti metlou a ranami jejich nepravosti, 34ale svoje milosrdenství mu neodejmu, nezradím svou věrnost, 35neznesvětím svoji smlouvu, nezměním, co splynulo mi ze rtů. 36Jednou jsem přísahal na svou svatost. Cožpak bych lhal Davidovi? 37Jeho potomstvo potrvá navěky, i jeho trůn přede mnou bude jako slunce, 38pevně bude stát navěky jako měsíc, věrný svědek nad oblaky." 39Zanevřels však na něj, zavrhls ho, na svého pomazaného ses rozlítil. 40Zrušil jsi smlouvu se svým služebníkem, jeho čelenku jsi znesvětil, srazil k zemi. 41Všechny jeho zdi jsi zbořil, jeho pevnosti obrátils v trosky. 42Plení ho všichni, kdo táhnou kolem, tupení svých sousedů je vydán. 43Pozvedls pravici jeho protivníků, učinils všem jeho nepřátelům radost. 44Otupil jsi ostří jeho meče, nedal jsi mu obstát v boji. 45Posvátné čistoty jsi ho zbavil, jeho trůn jsi skácel na zem. 46Zkrátil jsi dny jeho mládí, pokryl jsi ho hanbou. 47Dlouho ještě, Hospodine? Skryl ses natrvalo? Bude tvoje rozhořčení sálat jako oheň? 48Pamatuj, co jsem. Vždyť co je lidský věk? Což šalebně jsi stvořil všechny lidi? 49Který muž kdy žil a nedočkal se smrti? Z moci podsvětí kdo zachránil se? 50Kde zůstalo někdejší tvé milosrdenství, ó Panovníku, jež jsi odpřisáhl Davidovi na svou věrnost? 51Panovníku, připomeň si potupu svých služebníků, kterou od všech možných národů v svém klíně nosím. 52Tvoji nepřátelé, Hospodine, potupili, potupili každou stopu po tvém pomazaném! [ (Psalms 89:53) Požehnán buď Hospodin navěky. Amen, amen. ]