1Pro předního zpěváka. Podle mút-labben. Žalm Davidův. 2Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech divuplných činech tvých chci vypravovat. 3Budu se radovat, jásotem tě oslavovat, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy. 4Moji nepřátelé obrátí se nazpět, upadnou a zhynou před tvou tváří, 5protožes mi zjednal právo, obhájils mě, usedl jsi na trůn, soudce spravedlivý. 6Okřikl jsi pronárody, do záhuby svrhl svévolníka, jejich jméno zahladil jsi navěky a navždy. 7Po nepříteli zůstaly provždy jen trosky. Vyvrátil jsi jejich města, i památka na ně zašla. 8Hospodin však bude trůnit věčně, soudnou stolici má připravenu. 9Rozsoudí svět spravedlivě, povede při národů dle práva. 10Hospodin je zdeptanému nedobytným hradem, v dobách soužení je hradem nedobytným. 11V tebe nechť doufají, do znají tvé jméno. Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli, neopouštíš, Hospodine. 12Pějte žalmy Hospodinu, který na Sijónu trůní, oznamujte mezi lidmi jeho skutky. 13Za prolitou krev k odpovědnosti volá, pamatuje na ni, na úpění ponížených nezapomněl. 14Hospodine, smiluj se nade mnou, pohleď, jak mě ponižují ti, kteří mě nenávidí, smiluj se ty, jenž mě zvedáš z bran smrti! 15O všech chvályhodných činech tvých chci vypravovat v branách sijónské dcery, budu jásat nad tím, žes mě spasil. 16Pronárody klesly do pasti, již udělaly, v síti, kterou nastražily, uvízla jim noha. 17Hospodin tu zřejmě zjednal právo: svévolník uvízl v léčce přichystané vlastní rukou. - Higgájón. 18Do podsvětí se navrátí svévolníci, všechny pronárody, jež na Boha zapomněly. 19Ubožák však nikdy neupadne v zapomnění; naděje ponížených nikdy neztroskotá. 20Povstaň, Hospodine, ať si člověk nezakládá na své moci, ať už pronárody stanou před tvým soudem! [ (Psalms 9:21) Hospodine, zdrť je strachem, ať si pronárody uvědomí, že jsou jenom lidé. ]