1Modlitba Mojžíše, muže Božího. Panovníku, u tebe jsme měli domov v každém pokolení! 2Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože. 3Ty člověka v prach obracíš, pravíš: "Zpět, synové Adamovi!" 4Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka. 5Jako povodeň je smeteš, prchnou jako spánek, jsou jak tráva, která odkvétá hned ráno: 6zrána rozkvete a už odkvétá, večer uvadne a uschne. 7Pro tvůj hněv spějeme k svému konci zděšeni tvým rozhořčením. 8Před sebe si kladeš naše nepravosti, do světla své tváře naše tajné hříchy. 9Pro tvou prchlivost naše dny pomíjejí a jako vzdech doznívají naše léta. 10Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme. 11Kdo zná sílu tvého hněvu, tvou prchlivost, jak by se tě nebál? 12Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce. 13Vrať se, Hospodine! Ještě dlouho se chceš hněvat? Měj se svými služebníky soucit, 14nasyť nás svým milosrdenstvím hned ráno a po všechny dny se budeme radovat a plesat. 15Tolik radosti nám dopřej, kolik bylo dnů, v nichž jsi nás pokořoval, a let, v nichž se nám zle vedlo. 16Nechť se na tvých služebnících ukáže tvé dílo a tvá důstojnost na jejich synech! 17Vlídnost Panovníka, Boha našeho, buď s námi. Upevni nám dílo našich rukou, dílo našich rukou učiň pevným!