1Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného. 2Říkám o Hospodinu: "Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám." 3Vysvobodí tě z osidla lovce, ze zhoubného moru. 4Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště; pavézou a krytem je ti jeho věrnost. 5Nelekej se hrůzy noci ani šípu, který létá ve dne, 6moru, jenž se plíží temnotami, nákazy, jež šíří zhoubu za poledne. 7Byť jich po tvém boku padlo tisíc, byť i deset tisíc tobě po pravici, tebe nestihne nic takového. 8Na vlastní oči to spatříš, uzříš odplatu, jež stihne svévolníky. 9Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov, 10nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží. 11On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách. 12Na rukou tě budou nosit, aby sis o kámen nohu neporanil; 13po lvu a po zmiji šlapat budeš, pošlapeš lvíče i draka. 14Dám mu vyváznout, neboť je mi oddán, budu jeho hradem, on zná moje jméno. 15Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou, 16dlouhých let dopřeji mu do sytosti, ukáži mu svoji spásu.