1Bože mstiteli, Hospodine, Bože mstiteli, zaskvěj se! 2Povznes se výše, ty soudce země, dej odplatu pyšným. 3Dlouho ještě svévolníci, Hospodine, dlouho ještě svévolníci budou jásat? 4Chrlí drzé řeči, chvástají se všichni pachatelé ničemností 5a deptají tvůj lid, Hospodine, činí příkoří dědictví tvému, 6vraždí vdovu a bezdomovce, sirotky zabíjejí. 7Říkají: "Hospodin nevidí, Bůh Jákobův to nepostřehne." 8Přijdete na to, vy tupci z lidu, hlupáci, pochopíte to někdy? 9Neslyší snad ten, jenž učinil ucho? Nedívá se snad ten, jenž vytvořil oko? 10Neumí snad trestat ten, jenž kárá pronárody, ten, jenž učí člověka, co by měl vědět? 11Hospodin zná smýšlení lidí; jsou pouhý vánek. 12Blaze muži, jehož, Hospodine, káráš, jehož svým zákonem vyučuješ: 13Dopřeješ mu klidu ve zlých dnech, zatímco se bude kopat jáma svévolníku. 14Vždyť Hospodin lid svůj neodvrhne, své dědictví neopustí. 15Na soudu opět zavládne spravedlnost, půjdou za ní všichni, kteří mají přímé srdce. 16Kdo se mne zastane proti zlovolníkům? Kdo se za mne postaví proti pachatelům ničemností? 17Kdyby mi Hospodin nepomáhal, zakrátko bych bydlel v říši ticha. 18Řeknu-li: "Už ujíždí mi noha", podepře mě tvé milosrdenství, Hospodine. 19Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením. 20Může být tvým spojencem trůn zhouby, který proti právu jen trápení plodí? 21Napadají duši spravedlivou, nevinnou krev viní ze svévole. 22Ale Hospodin je můj hrad nedobytný, můj Bůh je má útočištná skála. 23Obrátí proti nim jejich ničemnosti, umlčí je jejich vlastní zlobou, umlčí je Hospodin, Bůh náš!