1Nejkrásnější z písní Šalomounových. 2Kéž políbí mě polibkem svých úst! Vždyť lepší je tvé laskání než víno. 3Příjemně voní tvé oleje, nejčistší olej - tvé jméno. Proto tě dívky milují. 4Táhni mne za sebou! Dáme se v běh. Král uvedl mě do svých komnat. Budeme jásat, radovat se z tebe, připomínat tvé laskání, opojnější než víno. Právem tě všichni milují. 5Černá jsem, a přece půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédarců, jako stanové houně Šalomounovy. 6Nehleďte na mne, že jsem až dočerna opálená, že mě tak ožehlo slunce. To synové mé matky se proti mně rozohnili: uložili mi vinice hlídat, neuhlídala jsem však vinici vlastní. 7Pověz mi ty, kterého tolik miluji, kde budeš pást, kde necháš odpočívat stáda za poledne! Proč musím být jako zahalená poběhlice při stádech tvých druhů? 8"Jestliže to sama nevíš, nejkrásnější z žen, vyjdi po šlépějích stád a kůzlátka svá pas u pastýřských kolib." 9Ke klisně vozu faraónova jsem tě připodobnil, má přítelkyně. 10Půvabné jsou tvé tváře přívěsky ozdobené, tvé hrdlo ovinuté šňůrou perel. 11Přívěsky zlaté ti uděláme, poseté stříbrem. 12Pokud je při stole král, vydává nard můj svou vůni. 13Voničkou myrhy je pro mne můj milý, spočívá na mých prsou. 14Hroznem henny je pro mne můj milý v éngedských vinicích. 15Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice. 16Jak jsi krásný, milý můj, jsi líbezný! A naše lůžko samá zeleň. 17Trámoví našeho domu je z cedrů, deštění cypřišové.